Jdi na obsah Jdi na menu
 


úterý

Na úterní dopoledne byly vyhlášeny instruktorské hodinky. Instruktoři si vymysleli, co chtějí s dětmi dělat a děti si vybrali co chtějí. Proto šel třeba Jíchyn s Dominikem do světa na nekončící výlet. Zbytek se rozdělil na dvě větší skupinky, část si šla kreslit do jídelního stanu, druhá část hrála přehazovanou. Děti si dopoledne zahrály i světoznámou výbornou super hru Huhu Bubu Kuku. Kdy ve vyhraženém prostoru honí huhu bubu, bubu honí kuku a kuku honí bubu. Při hledání svého protivníka volají tato slova a snaží se chytit toho, koho honí. Prostě veliký guláš. Jediné co je slyšet je neustálé huhu, bubu, nebo kuku. Nikdo ani neví co je, a neví ani koho honí. Během hry se můžete stát huhem, bubem i kukem. Není nad neorganizovaný bordel. Ale dětem se hra líbila, a to i instruktorům, kteří hráli s nimi. Během dopoledne jsme si zahráli mrazíka, neboli na honěnou, kdy se zmrazujete a dali jsme si i nějaký ty běhačky. Na odpoledne jsme měli další hry o klíče do začarované kadibudky.Nejdříve pohádka o Slepičce a kohoutkovi. Vedoucí a instruktoři dostaly své role (švec, mlynář, prase, kráva, louka, studna, švadlena). Úkolem bylo získat vodu ze studánky. Ale jak. Přece nepůjdeme jen tak do studánky. Proto chtěla studánka za vodu šáteček, který jsme získali u švadleny za střevíčky, které nám udělal švec. Ten nám je však nedal bez štětin od prasátka, který jej vymění za mouku od mlynáře, mlynář potřebuje smetanu, kterou nám dá jenom kráva. Kráva zase potřebuje travičku. Ta roste na louce, ale louka ke vzkvětu trávy potřebuje vláhu z nebe. Nebíčko chce jen jedinou písničku nebo básničku. Proto se naše postavy pomístili po okolním lese a v táboře. Děti měly přibližně hoďku a půl, aby se dostaly až k vodě. Hodina a půl hledání, skoro až hra na schovávanou. V okolí tábora bylo slyšet stálé mlynáři, kde jsi? Neviděl někdo prase? To bylo na druhý straně, ikdyž vlastně bylo hned za ním. Stávali se nám zajímavé příhody. Nikča neviděla prasátko, ikdyž stál hned vedle něj. Fanda za stálého řevu: "Mlynáři, kde jsi? Mlynáři! Mlynáři!" si ho nevšiml, ikdyž šel proti i okolo něj.

 

Zpráva

Další odpolední dosvačino jsme si zahráli na Otesánky. Úkolem bylo zajít si do lesa a z lesních všeho plodin vyrobit si vlastního Otesánka, který dokáže jíst. Jak otesánci vypadali si prohlídněte mezi fotkama. Jestli se dostali na internet, už. Když jsme se dostali zpět, bylo v jídelním stanu připraveno občerstvení pro nás a pro nás jako otesánky. Velká buchta, halda jablek a barevný tvaroh. Vše muselo družstvo spapat, až do prasknutí. Ani žádné zbytky nemohou zůstat. Všechno se muselo sníst, malí a velcí dohromady. A spapalo se doopravdy všechno, nic nezbylo. A teď se ještě pořádně navlíct, velká trička půjčit, ať máme co největší obvod v pase. Otesánek končí měřením největší délky pasu. To byla ale tloušťka, hubený nikdo nezbyl. Obvod od 130 až do 190 centimetrů. Jenom náš pomocník Venca si bříško nevycpával. A poté už naše první koupání v nově vyrobené koupelně. Letos je koupelna ve starém armádním stanu. Kropáče jely plným proudem, teplá voda se studenou dohromady, aby byla akorát. Šampon na sebe napatlat a hurá spláchnout ze sebe ať může jít další. Sprchu stihli holky i klucí, skoro všicí už jsou čistí. Až na pár výjimek. K večeři jsme dostaly nějaký ten záchvěv civilizace, pravý nefalšovaný párek v rohlíku, u nás známý jako hot dog, horký pes, nebo hotovo pes. Měli jsme obrovskou radost. Na takovouhle dobrotu jsme čekali. Dnes nás konečně potkalo krásné večerní počasí, což znamenalo hru na kytaru u ohýnku. Odzpívali jsme veškerou pořádnou táborákovou muziku. Flák střídal flák, když k nám přiběhl vodník, že mu jezinky sebraly pentličky a my mu je máme pomoci najít. To znamenalo první noční hru. Cesta k louce, po dvojicích malí, po jednom velcí a nějací mladší. Všichni jsme se vrátili v pořádku, ale každý jinak vystrašený, někdo víc, někdo míň, někdo úplně nejvíc. Martínek H. až skoro hrůzou v lese skákal, někteří se až báli vyrazit. Nejdůležitěší je, že všichni přišli v pořádku. Nejmladší se vrátili chvilku po půl jedenácté, poslední Jirka se vrátil přesně o půlnoci, kdy potřeboval vodník pentličky pro kostlivce. Vodníka jsme tedy zachránili a jeho vodu využívat.